16. 8. 2014 - Den se strejdou?

16. srpna 2014 v 20:52 | Slečna Neznámá |  Z mého deníku
Je sobota a jak tomu tak bývá buďto jsem v sobotu v práci, nebo doma a psychycky se připravuju na další práci. Letos jsem pracovně dost vytížená, ale každá hodina mi za to stojí. Ani koruna z těch peněz nepřijde nazmar a veškeré mé úspory budou čekat na ten krásný den, kdy se dočkám společného bydlení s Panem Neznámým. Že by naivka? Ne, jen nám natolik důvěřuju, že to dokážu brát naprosto vážně, ale o tom můj dnešní den není...

Dnes se o mě i sestru až nezvykle staral tátův bratr. Nezvyklé to bylo tím, že mé konverzace s ním většinou probíhaly stylem: "Čau, jak se máš?" a "Jo jde to, jak ty?", což nepovažuju zrovna za ideální. Dnes nám připavil snídani a dokonce ráno koupil pečivo, k té snídani. Sice byl ten chleba spálený a vaječina dost nedodělaná, ale snaha se cení. Už to bylo extrémně nezvyklé, ale pokračovalo to dál. Před obědem musel odjet, ale kolem druhé hodiny se vrátil a vzal mě s sebou na ping pong.
Pinec jsem nehrála už ani nepamatuju a mé zkušenosti jsou minimální. Vždy to byla spíš hra s pár kámošema na základce v družině pro pobavení a to bez pravidel, jak tomu u dětských her bývá. Prý máme ping pong v rodině. :D To mě dost překvapilo a stejně tak jsem netušila, že strejda v Olomouci získal bronzovou medaili. Nemám ponětí, jak moc vážná ta soutěž byla vzhledem k tomu, že jsem to strejdovi párkrát natřela, ale stejně jsem pořád amatér.
Celkově to byla vtipná hra, protože při ní strejda mírně popíjel, což u něj není nic neobvyklého. No taky bylo vtipné, když se přes svůj "pivní bachor" chtěl podat míček. Ale jsem ráda, že jsem si s ním mohla zahrát. Byla to fajn hodinka a i to je více, než se obvykle vůbec vidíme. Musela jsem od hry odejít dost brzy, protože jsem šla ještě do vedlejší vesnice skouknout tátův fotbalový zápas. Jeho tým vyhrál 3:2, ale ten poslední gól protivníků byl naprosto zbytečný a šíleně náhodný, bez jakékoliv snahy. Prostě využili blbou přihrávku jednoho hráče, který se neohlédl.
No každopádně vyhhráli a bylo to zaslouženě. Fotbalu nefandím, ale přece jen je něco jiného na něj koukat v televizy a pořádný rozdíl je taky skouknout nějaký osobně, či se jej přímo účastnit. A ty vesnické bývají taky o něčem jiném, když se tam všichni znají, ale jak je to o vesnickém fotbalu známo, bez faulů se to neobejde. :)
Právě přišel strejda nalitý a pěje na mě ódy. :D Je komické, jak mému tátovi popisuje, jak jsem hrála skvěle, i když mi to tak nepřišlo. Asi skrytý talent. :D Chválu poslouchám nerada, ale stejně potěší. Prý ze mě něco bude, jenže tomu já nevěřím, i kdyby mohlo být. Říkali mi to u čehokoliv, co jsem zkoušela, ale v ničem jsem nemohla z časových důvodů pokračovat, až na carving, ve kterém jsem získala ocenění. Byla jsem na své první soutěži a skončila v bronzovém pásmu. Další mě teprve čekají, ale bohužel nemám čas na trénování.. Je to škoda, ale život přece není o předhánění se v něčem s druhými. Mé "talenty" beru spíše jako osvobození od běžných činností a odpočinek a ne jako boj o získání uznání a poražení zuřivých konkurentů. Už se těším, až si zítra se strejdou znovu zahrajeme pinec. Dlouho zde zase nebudu, protože se vracím domů a opět mě čeká práce, tak si ještě užiju tento první volný víkend mimo domov těchto prázdnin, jak jen to půjde. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama